Bloodborne: Desková hra

Yharnamem se šíří šeptandy o lidech měnících se na bestie, Veliká katedrála Církve léčení byla odříznuta od vnějšího světa a zvuk jejích zvonů se nese celým městem. Veliký lov byl vyhlášen. Vzduchem se šíří pach krve, ale navíc ještě něčeho dalšího a temnějšího. Lov započal a vás čeká spousta krvavé práce...

Bloodborne je kooperativní hra určená pro 1 až 4 hráče, kterou nám v češtině přinesl ADC Blackfire. V této deckbuildingové roleplaying hře se vžíváte do role lovce. Vaším údělem je vymýtit veškeré zhouby, kterým Yharnam čelí a to jediným způsobem, který znáte. Se zbraní a pistolí v ruce. Bloodborne již na první pohled zaujme svou gotickou atmosférou. Do temného a ponurého příběhu se pak ponoříte napříč čtyřmi příběhovými kampaněmi, kterými si budete muset proklestit cestu za pomocí vaší trikové zbraně a hlavně s vydatným množstvím plánování a taktizování.

Zpracování deskové hry Bloodborne

Čím mě hra hned po otevření krabice jednoduše odzbrojila jsou plastové miniatury. Nejen, že jsou panáčci detailně vyvedení a působí skoro jako živí, ale v Bloodborne na vás vyloženě čeká armáda bizarních hororových stvůr, které pak budete v průběhu kampaní masakrovat (a které budou na oplátku zase kosit vás).

Grafické zpracování karet a herních komponentů se grafickým provedením hodně blíží předloze a spolehlivě vás přenesou do gotické atmosféry, kterou videohra vyniká. Pochválit také musím perfektní insert. Hra má neskutečné množství různých žetonů a karet a bez insertu je hrozba absolutního chaosu v krabici opravdu vysoká.

Pravidla deskové hry Bloodborne

Než se přesuneme k podrobnějšímu popisu herních mechanismů musím zmínit fakt, že pravidla jsou zde tak trochu kamenem úrazu jelikož trpí množství různých nesrovnalostí. Příkladem budiž třeba fakt, že k postupu napříč kampaní potřebujete vhledy. Problém je, že hra už vám nijak nevysvětlí kde tyto vhledy máte získat. Myšleno je tím totiž množství splněných misí vhledu. Není to nic co by krátké hledání v Googlu nespravilo, ale samotný fakt, že je i v takhle zásadním bodu nejasnost není příliš dobrou vizitkou.

To samé platí pro některé další aspekty hry, jako jsou například schopnosti nepřátel, nad jejichž výkladem jsme si tu a tam lámali hlavu. Přitom by to krásně šlo vyřešit nějakým rejstříkem s podrobnějším popisem karet.

Abych ale tvůrcům úplně nekřivdil od vydání Bloodborne vydali online pdfko s FAQ, které pokrývá většinu nejasností a odpovídá na spoustu pravidlových situací, které nejsou pokryté v základních pravidlech.

Neodpustím si také malinké rýpnutí vůči předkladatelům do češtiny. Vážně nedokázali “scourge beast” přeložit lépe než jako “metla bestie”? Schválně, jestli vás milí čtenáři napadne lepší překlad pro slovo scourge, které nese mimo jiné významy pohroma a mor ve smyslu potíže lidstva.

Přehled pravidel Bloodborne

Nuže výtky stranou, podívejme se nyní zblízka na pravidla jako taková. Bloodborne se odehrává ve 4 na sebe nenavazujících kampaních. Vybere si tedy libovolnou kampaň, kterou chcete začít. Vaším úkolem je pak projít v libovolném pořadí všechny 4 scénáře, abyste hru dohráli. Pokud v jednom z nich hru prohrajete, musíte začít od úplně první kampaně. Tím se značně zvyšuje obtížnost úspěšného dohrání. V průběhu Bloodborne sice nahromadíte předměty a různá vylepšení, takže každá další kampaň bude o něco lehčí, ale stačí jediný chybný krok a...vždyť to znáte.

Na začátku hry si vyberete scénář a úvodní karta vám určí, s jakými nepřáteli budete bojovat a jaké lokace si připravíte a zamícháte. Začínáte totiž vždy na políčku Centrální lucerny. Každé další políčko při vašem průzkumu pak odhalujete náhodně. Symboly na jednotlivých deskách určují jací nepřátelé se tam objeví. Musíte tedy našlapovat opatrně, protože jediný chybný pohyb a ocitnete se v bezvýchodné situaci.

Veškeré akce, tedy pohyb, interagování s předměty a přemisťování se do Lovcova snu (o tom více později) a otáčení trikové zbraně je prováděno skrze karty vlastností. Na začátku svého tahu každý hráč dostane tři a za zahození může provést akci. Kartičky na sobě také mají text s různými bonusy – z jejich efektů lze ale těžit pouze, když jsou použity přímo v boji.

Teď se konečně dostáváme k tomu, v čem hra dle mého vyniká a tím je bojový systém. V Bloodborne je na výběr ze 4 různých postav přičemž každá má unikátní trikovou zbraň. Ta má na sobě několik volných pozic s různými útoky.  Karty vlastností, které se přikládají do těchto pozic zvyšují udělené zranění, nebo naopak snižují počet ztracených životů. Také vám umožňují vám výpady soupeře různě odrážet a uskakovat jim, což jsou velice užitečné možnosti, vzhledem k tomu, že takový Kostelní obr vás dokáže sejmout jediným útokem. V soubojích můžete tedy karty různě kombinovat tak, aby vám třeba nebyl zkřiven ani vlásek. Triková zbrań má ale omezený počet pozic a po jejich zaplnění je nutné ji otočit na druhou stranu. Každá karta trikové zbraně má přitom jinou unikátní schopnost. Dopředu si promyslet každý tah je proto nezbytné.

Protiútoky vašich nepřátel jsou pak řízeny balíčkem šesti karet. Čtyři karty reprezentují základní útok, jedna speciální a jedna schopnost. Při každé aktivaci vašich nepřátel se odhaluje jedna karta a balíček se zamíchá až při odhalení té poslední. Při boji tedy máte poměrně dobrý přehled o tom, co vás při boji může čekat.

Což mě přivádí k dalšímu bodu. Hra v některých ohledech působí tak trochu jako puzzle, které je potřeba vyřešit s pomocí důsledného plánování a taktizování. Jelikož je prvek náhody ve hře poměrně malý většinu času se spíše snažíte přijít se správným řešením dané situace a nevyplácí se do boje vrhat bezhlavě, každý váš tah musí být promyšlený a směřovat k určitému cíli. Neúprosně vám totiž při hře tikají hodiny v podobě Lovcova snu.

Lovcův sen je takové vaše bezpečné útočiště, kam se můžete skrze akci přemístit a do plna si vyléčit životy. Ocitáte se tam ale také když umřete. Za každou úspěšně skolenou bestii dostáváte krevní ozvěnu a právě v Lovcově snu máte možnost krevní ozvěny směnit za vylepšené karty do vašeho balíčku. Zde přichází na scénu deckbuildingový aspekt hry, který je ale velice povrchní. Některé karty vylepšení jsou totiž zcela zjevně lepší než jiné. Mě osobně vždy přišlo očividné, které karty si vzít a které ze svého balíčku naopak vyjmout. Důležitou funkcí Lovcova snu jsou i výše zmíněné hodiny, které drasticky zvyšují napětí skrze časový pres. Ukazatel Lovu má 15 políček a jakmile překonáte to poslední hra pro vás končí. Posouvá se na konci každého kola, ale navíc ještě při každé vaší návštěvě Lovcova snu. Z každé návštěvy se teda stává tak trochu luxus a vy si musíte dobře promyslet, jestli si jej můžete dovolit.

Kampaní postupujete odhalováním dalších karet z balíčku v závislosti na objevených políčcích nebo na splněných misích. Tyto vám přihrávají pod nohy další nepřátele ale také setkání s různými postavami, pro které budete plnit úkoly. Právě tyto karty vás provádí příběhovou linií a mají za úkol vás vtáhnout do příběhu temného města Yharnamu. Navíc slouží jako hlavní představitel elementu překvapení. Jelikož se některé události ve hře spouštějí odhalením příslušného mapového dílku, často se může stát, že jste chtě nechtě se zlomkem životů donuceni čelit silnému nepříteli.

Závěrečné hodnocení Bloodborne

Desková hra Bloodborne ve mě vyvolala dosti rozporuplné pocity. Hra mě nadchla od plastových miniatur (i když v případě některých figurek je slovo miniatura dosti nevhodné slovo), přes hororovou gotickou grafiku, až po unikátní bojový systém.

Za mě ale největší mínus celé hry spočívá v příběhu. Původní videohra je ve své ponurosti a gotické atmosféře zkrátka dechberoucí. Snový hrorový svět herní předlohy je říznutý notnou dávkou Lovecraftovského kosmického hororu a vy postupně odkrýváte tajemství Yharnamu a snažíte se co se mohlo stát, než celé město pohltilo šílenství a rozklad. Zamrzelo mě tedy, že o městě jako takovém a o tom, co se kolem vás děje se dozvídáte absolutní minimum. Při hraní jsem si nejednou nostalgicky zavzpomínal na Pána prstenů: Putování po Středozemi na kterou již dříve recenze vyšla na stránkách Cmus, kdy mě hra spolehlivě vtáhla do barvitého děje.

Sečteno a podtrženo bych tedy Bloodborne, kromě fanoušků videoherní předlohy, kteří se setkají s dobře známými místy, protivníky a postavami, doporučil náročnějším deskovkářům. Herní mechanismy nejsou nic pro slabé povahy a obzvláště ve více hráčích je Bloodborne dosti neúprosná. Pokud je tedy pro vás příběh vedlejší a chcete si užít taktické bitvy s minimálním prvkem náhody, pak byste měli dát téhle gotické řežbě šanci. Jestli se chcete přidat k lovu zavítejte na eshop Veselý drak, kde si Bloodborne můžete pořídit.

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.